změna trasy
Na náměstí prý už stojí vánoční strom a kolem stánky s punčem a já tam ještě nebyl! Z toho vidíte, že toho mám teď opravdu hodně a na deníček mi moc času nezbývá. Lidi se, jako každý rok, zbláznili a v práci od října nevíme, kde nám hlava stojí. Začal jsem jen tak pro sebe počítat, kolik času teď vlastně v práci trávím a radši jsem se na to včas vykašlal. To teda ne že bych si stěžoval, jen věrně popisuji současný stav.
Z dřívější ranní kombinace tramvaj/autobus jedoucí přes město jsem přesedlal na jen autobus, trochu dřívější linku se zastávkou, která jede vnitřním okruhem a můžu tak sledovat úplně nové lidi. Ale je to nic moc, ti moji dřívější byli lepší a zajímavější. Navíc jezdím většinu trasy s kolegou, takže než postupně probereme, jak hráli Arsenal, Chelsea, Sigma a Mora a uděláme základní doporučení trenérům do dalšího zápasu, už vystupujeme.
Trochu zásadnější změnou než ranní trasa pro mne byla docela výrazná proměna mého jídelníčku a stravovacích návyků. Pokud jsme se dlouho neviděli, nelekněte se. Je mě asi tak o dvacet kilo míň, ale pořád jsem úžasný. A není ze mne vitamínové pako ani vám nezkusím prodat herbalife.
Před dvěma týdny jsme měli sraz kolegů z bývalé práce, přišlo nás snad třicet a bylo to moc fajn, končili jsme v nesmrtelné Tratorce někdy ve tři ráno, v už trochu pročištěné sestavě. Pořád jsme ale ještě kabrňáci a i po více než osmi letech se máme o čem bavit, dlouho jsem se tak nezasmál. A kamarád, který u nás přespával, mě dokázal "zabít" už čtrnáct dní předem. Ptal jsem se ho, pro jistotu, kvůli našem chlupatému pokladu, jestli není alergický na kočky. Prý ne, prý to viděl třikrát a dobrý.
Dnes půjdu zkontrolovat náměstí a ochutnat punče a příští týden si snad na chvilku udělám čas něco si zase zapsat.