Výběrové trápení II

Pátek je tu a dnes jsme konečně v práci ukončili první kolo výběrového řízení. Myslel jsem, že jsem se z toho vypsal už v úterý, hned po obvyklém prvotním šoku, ale musím tomu dát pár řádků i dnes.

Nepřestává mě udivovat, jak někteří k hledání práce přistupují nebo co všechno na sebe vědomě či nevědomě prozradí. Mimo jiné jsem se tento týden dozvěděl třeba novou definici týmového hráče: "Vedl jsem tým a když všichni dodržovali pravidla a plnili mé pokyny, dobře se mnou vycházeli. Jsem tedy rozhodně týmový hráč." Už mě moc nepřekvapilo, že na dohodnutou schůzku dorazila jen polovina uchazečů, ostatní neměli ani tolik slušnosti, aby poslali SMS nebo email. Když potom čtu nebo slyším někde stížnosti, že se zaměstnavatelé často ani neozvou s výsledkem pohovoru a podobně, v duchu si říkám jen: "Nápodobně."

Měli jsme tu také velmi veselého pána, který nám na všechno odpovídal s různými variantami použití slova "samozřejmě", zřejmě se domníval, že se představí jako pohotový, světaznalý a  sebevědomý chlapík. Škoda , že výsledkem byl obraz arogantního všudybyla a všeználka. Pár lidí umělo zpaměti motivační dopis a své CV, bohužel "vymáčknout" z nich něco dalšího bylo docela těžké. Dost lidí přišlo velmi dobře připraveno a snaživě na otázky odpovídali přesně podle poučných článků na iDnes. Jenže tyhle články čteme taky.

Do druhého kola jsme našli sedm uchazečů. To nás čeká příští týden a tím pádem nás zřejmě čeká i  třetí pokračování tohohle článku.