Víkend s draky a drakkary
Už se mi konečně podařilo trochu dospat víkend na chatě a mohu vám poskytnout obsáhlý výklad o jeho průběhu. Protože jeden obrázek je za tisíc slov, přináším fotografii od kamaráda Radka - ať máte představu, co takový víkend obnáší.
Nestihli jsme zahrát všechny krabice, které vidíte, ale na druhou stranu jsme zahráli velmi epickou osmihodinovou hru Dračího doupěte. Nevím, jestli znáte Dračí doupě, někdy jenom DrD nebo familiérně Dračák, ale před dvaceti lety ho znali a hráli všichni řádní brejlouni a nejen oni. Českou variaci na americké D&D vytvořil tým kolem Martina Klímy sdružený do firmy Altar, s proslulým mottem "We make the rules". Hry na hrdiny, v originále RPG (Role-playing Games), hrálo v roce 1990 možná pár matfyzáků a lidí z ČVÚT podle originálních pravidel, když přišel Altar s českou hrou s vlastním herním systémem. V následujících dvaceti letech vyšly postupně pravidla pro pokročilé a pro experty, všechny úrovně pravidel prošly několikrát předělávkou a sjednocením navazujících principů, vyšlo i několik různých modulů a připravených her pro líné hráče, potom pro změnu komplentní předělávka na verzi Plus a v roce 2010 to Altar zabalil a pustil se do úplně nové hry s revolučním názvem Dračí Doupě II.
My jsme zůstali u těch skoro původních pravidel, někdy z poloviny devadesátých her, úplně nám stačí. Pokud jste nikdy podobnou hru nehráli, asi si jen těžko představíte, že jsme se osm hodin bavili jen s tužkou, papírem a pár hracími kostkami. Jenže DrD je hlavně o příběhu, který pomáhají všichni hráči tvořit, a tentokrát se sešla opravdu "tvořivá" parta.
V sobotu jsme se probudili po méně než čtyřech hodinách spánku poněkud znavení, ale posilněni snídaní jsme vyrazili na cestu na Kobold v deskovce inspirované televizním seriálem - Battlestar Galactica: The Boardgame. Cyloni tentokrát byli lstivější než odhodlání lidstva a krátce za polovinou cesty oslavili vítězství nad zdecimovanou lidskou flotilou. Po obědě a návštěvě muzea (Chladné zbraně 19. a 20. století) vypukl na stole Ragnarök a vikingské kmeny nelítostně bojovaly o poctu vyrazit do závěrečné bitvy po boku bohů. To vše ve hře Blood Rage.
Taktická deskova Earth Reborn proti sobě postavila síly Noradu a mystických Salemitů. Salemiti v první části dominovali bojišti, ale palebná síla Noradu je v pravou chvíli zastavila a Řád pro jednou zvítězil nad Chaosem.
Poněkud klidnější strategie Historia nás provedla vývojem lidské civilizace od vynálezu kola až po počítače a třetí sklenka Cuba Libre nás připravila na zlatý hřeb večera - Creationary. Čtyři chlapi a lego, ideální kombinace msíto večerníčku na dobrou noc.
V neděli jsme už mířili domů, ale stejně jsme se ještě stihli vyřádit v rolích nejslavnějších vynálezců nověku při stavbě pekelných strojů a jejich závodě mapou plnou překážek ve hře Steampunk Rally. Bratři Wrightovi nakonec doplachtili jako první do cíle se strojem, který v závěrečném finiši přišel o všechny součásti kromě jediné.
Víkend to byl parádní, díky všem zúčastněným a vám nezúčastněným jako malá náplast alespoň legenda o Zimním králi, která byla součástí příběhu v Dračím doupěti.
Legenda o Zimním králi
V dávných časech, kdy ještě v okolí zvonily krumpáče horníků a do údolí proudil z hor zdánlivě nekonečný tok kovu a drahého kamení, chtěli místní vesničané získat ochranu před různými dobrodruhy, dravou zvěří, potulnými bandami skřetů a co nejhůř – před opilými horníky. Královské posádky se staraly jen o bezpečí dolů a obchodních cest a podhorské vsi se nemohly dovolat zastání.
Starostové a nejbohatší hospodáři pro jednou zapomněli na vzájemnou nevraživost a kdesi daleko na jihu našli hejtmana s malou družinou bojovníků, který byl ochoten za pravidelnou mzdu zanechat nejistého - a zcela jistě i pochybného živobytí - a vydat se na sever.
Jeho jméno za ty roky už upadlo v zapomnění, ale pro jeho panské způsoby a pyšný způsob vystupování mu nejprve posměšně a později s vděkem začali místní říkat „Král“. Když přijel, nechal shromáždit muže z okolí do jednoho a před nimi přísahal, že bude místní chránit a dokud budou pod jeho ochranou, nevstoupí žádný nepřítel do kterékoliv vesnice. Na oplátku museli všichni muži přísahat, že až bude Král v úzkých, přijdou mu na pomoc zase oni.
Král si bral jen přiměřenou mzdu a během prvního roku dokázal z okolí vyhnat loupeživé bandy, během roku druhého získal takovou pověst, že se vesnicím v údolí začali pobertové obloukem vyhýbat. Více než šest let nasazoval on a jeho muži život, aby údolí žilo v míru.
Na konci roku sedmého přišla dlouhá a zlá zima. Královi muži mnohokrát vyjížděli do kraje na lov zdivočelých smeček vlků, které se odvažovaly blíž a blíž do vesnic. Zima byla nekonečná a zdálo se, že nic horšího už nemůže být. A tehdy sestoupili z hor skřeti. Silná a dobře vyzbrojená tlupa si to namířila přímo k jedné z vesnic. Do cesty mnohonásobné přesile se postavil Král a hrstka jeho mužů. Celý den statečně bojovali se skřety, ale přesto krok za krokem ustupovali k vesnici. Vesničané se krčili ve svých domcích a poslouchali strašlivé zvuky z bojiště. A tehdy poprvé, když stál Král proti nepřátelům sám, obklopen jen svými mrtvými druhy, zavolal o pomoc. Bojoval a marně volal po splnění přísahy. Jeho hlas zmlkl, ale nikdo z vesničanů nenašel odvahu až do rána opustit bezpečí domova. Když ráno konečně vyšli ven, jediní skřeti, které viděli, byli mrtví. A na prahu vesnice ležel mrtvý skřetí náčelník, kterého Král ubil holýma rukama. Vedle jeho těla umíral Král. S posledním dechem se obrátil na starostu a pravil: „Žádný nepřítel po sedm let nevstoupil do vašich vesnic, ani dnes - já svou přísahu splnil. Vy však ne. Umírám, vím to. Přesto se ale vrátím a vyberu si svoji odplatu!“
Příští rok přišla podobně zlá zima, ale vesničané už neměli žádné zastání. Vlci kradli zvířata přímo ze stájí, pyšně se procházeli středem vesnic a vesničané je pozorovali škvírami v okenicích a litovali svého Krále. A jedné zimní noci se ozval od domu starosty řev plný bolesti. Ráno našli vesničané jeho tělo rozsápané jako od zvěře. Ale přesto to nebyli vlci, kteří jej zahubili. Na starostově pravé ruce chyběly dva prsty. Ty prsty, kterými přísahal, že přijde Králi na pomoc, až zavolá.
Od té doby se za dlouhých zim občas vrátí Zimní král a znovu a znovu připomíná místním jejich porušenou přísahu.