Věci, co nechápu
Je spousta věcí, co nechápu. Jenže si taky špatně pamatuji, takže přesnější by bylo dnešní zamyšlení pojmenovat "Věci, co nechápu a dokázal jsem si je zapamatovat". Ale to by bylo zbytečně dlouhé a stejně bych k tomu musel napsat tohle vysvětlení a nejspíš bych se do toho zamotal, to se lidem, co si špatně pamatují, stává docela často. Takže se to jmenuje jenom "věci, co nechápu", ačkoliv by se to spíš mělo jmenovat... Aha, už je to tady. Radši sem vrazím konec odstavce.
Věc první nepochopitelná je lahůdka, která mě trápila dva měsíce. Jak ví pravidelný čtenář, (skoro) každé ráno jezdím stejnou kombinací tramvaje a autobusu do práce. A právě tramvaj mi nasadila brouka do hlavy, tedy přesněji Dopravní podnik města Olomouce. Ranní spoj, který do centra města dorazí krátce před osmou a který jede od kolejí v Neředíně, je obvykle docela plný. Jenže DPMO na něj nasazuje soupravy tramvají zvláštním způsobem. Nejobvyklejší (a nejrozumnější) je spřažení dvou starých vozů T3 (to jsou ty nejstarší a nejpočetnější v Olomouci). Jenže občas tuhle trasu jezdí i nové, ty trojčlánkové, uprostřed nízkopodlažní. Hlavní rozdíl mezi nimi z pohledu běžného cestujícího je v kapacitě - ty trojčlánkové mají kapacitu kolem 140 cestujících, dva starší vozy něco přes dvě stovky. Dva měsíce, občas i s kolegou, který jezdil stejným spojem, jsme hledali nějakou logiku v nasazování souprav. Dny v týdnu, dekáda, dny v měsíci, žádná podobná závislost neexistovala.Když nepomohlo ani sledování fází měsíce a počasí, vzdal jsem to a rozhodl jsem se, že budu věřit tomu, že logika leží někde v tramvajovém depu při ranní kontrole stavu vozů.
Věc druhá nepochopitelná je původu močopudného. Pražská brána finišuje, polovina už vypadá jako hotový dům, druhá se k tomu rychle blíží. Dělníci už dokonce začali upravovat okolí - vzniklo parkoviště, chodníky kolem, začíná to trochu vypadat. Na staveništi mají stavaři několik mobilních toalet, ale stejně chodí vykonávat potřebu za křoví mimo stavbu. Jsou ty mobilní toalety jen pomalované krabice z lepenky? Netuším a nechápu.
Věc třetí nepochopitelná, dnes poslední, je prapodivná nevlídnost mé ženy. Já přijdu domů, chci si s ní povídat, jsem plný dojmů a ona mě odbude zavrčením, prý ať ji nechám na pokoji. Ale s kým si mám asi tak ve dvě ráno povídat, co?