Už jsme tři
Včera večer jsme si v útulku vyzvedli nejnovější přírůstek naší domácnosti, želvovinovou kočičku Daiquiri, která nám teď doma dělá, zatím trochu vyplašenou, společnost. Ale vezmu to postupně, protože vám ještě dlužím zhodnocení sobotního divadla.
Představení Amadeus jsme v olomouckém divadle viděli asi před dvěma nebo třemi lety v podání pardubického divadla a moc se mi líbilo. Takže jsme se vydali zjistit, jak si s ním poradila olomoucká scéna a šéf činohry Michael Tarant jako režisér. V roli Salieriho alternují Josef Vrána a Petr Kubes, v sobotu byla řada na Petru Kubesovi. To nám docela vyhovovalo, protože Josef Vrána hrál právě v té pardubické verzi, mimochodem také pod režijní taktovkou Michaela Taranta. Vrána se mi jako Salieri líbil hodně a hlavně díky němu se mi to představení hodně zapsalo do paměti. Takže Kubesovi nastavil laťku hodně vysoko. Zkrátím to - Petr Kubes a Vojtěch Lipina jako Amadeus mě nezklamali a byl jsem spokojený. Co se mi nelíbilo, byl opět přístup diváků. Opět jsme si prakticky v předvečer chřipkové epidemie užili rozličného chrchlání a smrkání. Chápu, někdo dá prachy za lístek a pak ho nechce nechat propadnout, tak si řekne, že to ty tři hodiny nějak přetrpí. Možná by bylo fajn si uvědomit, že stejný prachy za lístek dal i člověk, kterému tři hodiny kašle a kýchá na zátylek a který před představením neměl možnost volby, že to nějak přetrpí. A opět jsem viděl parádní variace na téma "oblečení do divadla". Rifle, vytahaná trička a podivné svetry už mám zmáklé a snažím se ničemu nedivit, takže tentokrát vyhrál pán v pomačkané sportovní košili a džínách, obojí evidentně kvalitní značky a se zavřením obou očí na hraně tolerance (kdyby teda košile byla lépe vyžehlená), jen nechápu, proč jeho outfit museli korunovat regulérní trekové boty. Každopádně na Amadea vyražte, je to první letošní premiéra, takže na programu ještě nějakou dobu bude.
A teď k Daiquiri. Ještě včera si ležela v kleci v útulku, ale chvilku po čtvrté dostala poslední injekci proti červíkům a vyrazila s námi do nového domova. Cestou tramvají nesměle vykukovala z tašky a jednou zkusila využít momentu překvapení a vylézt ven, ale nevyšlo jí to. Doma jsme ji seznámili se záchodkem, ten se jí libil a uvelebila se v něm. Potom následovalo představení misky s jídlem, opět velká spokojenost. Poslední seznámení bylo s pelíškem, v něm se uvelebila a pospávala. A pak v nestřežené chvilce zase na chvíli zmizela na záchodku a rozvalovala se v něm. Druhé oblíbené místo si našla za sedačkou pod topením. Celý večer byla hodně vyplašená, ale s chutí se nechala hladit a spokojeně vrněla. Na noc zalezla pod topení a smířili jsme se s tím, že si místo pro spaní zkrátka vybere sama. Ale nad ránem přelezla do pelíšku a prospala se v něm. Během dneška absolvovala koupel, která se jí vůbec nelíbila a postupné seznamování s bytem. Toaletu už využila i k něčemu jinému než povalovaní, jedla i pila, pohrála si s hračkou. Tak snad se nám brzy rozkouká, ale zůstane tak krásně klidnou kočičkou jako je teď.
