Už jsem si vzpomněl...
Už jsem si vzpomněl, že jsem skoro zapomněl, že píšu blog. Nebýt toho, že jsem sem vlepil článek, který jsem psal pro úplně jinou stránku, bylo by tu skoro rok ticho po pěšině. Ale protože cítím závazek ke svým čtenářům, všem třem, musím zase něco přidat.
Co se za ten rok všechno stalo?
Začnu u kočky, to je vděčné téma. Především už ani náhodou nepředstíráme, že bychom snad doma drželi situaci pevně v rukou. Před dvěma lety mi známý k fotce na FB, kterou jsem oznamoval kočičí přírůstek do domácnosti, napsal "Vítejte mezi kočičími poddanými". Dnes už detailně chápu, jak to myslel.
Kočka má u nás doma už své pevné místo, konkrétně tedy všechny dostupné židle v kuchyni, libovolnou polovinu gauče, která se jí zrovna zalíbí, 2/3 mé matrace a 1/3 matrace manželky. Zvláštní je, že dokáže vlastně všechna místa okupovat zdánlivě v jeden okamžik. Navíc už u sebe sleduji stockholmský syndrom a zvažuji pořízení ještě jednoho uzurpátora.
V oblasti deskovek jsem se celkem mírnil, mimo asi 5 menších her mi dorazila jediná větší bedna z Kickstarteru, kterou už prostě nemám kam dát. A to je další na cestě, ale pšššt!
Taky jsme opět vyrazili s kamarádem Radkem mezi další postižence. Nejprve na Deskožraní, které bylo celkem komorní vlivem termínu, ale my jsme si ho moc užili. A teprve v neděli jsme se vrátili ze sedmé edice Herní Želivi, takže jsem to ještě nevstřebal a nedospal. Už jsme nebyli nováčci, znali jsme víc lidí a o to byl prožitek hlubší. Ale snad deset partií epické deskovky Conan v roli Overlorda/Pána zla mi způsobuje noční můry, ze kterých se budím s představou, že za dveřmi bytu stojí Conan se svou družinou a já mám poslední dvě hyeny, byť krvežíznivé.
Ze seriálů pro mne za poslední rok byl nejpříjemnějším překvapením Muž z vysokého zámku podle knižní předlohy Philipa K. Dicka. Zrovna vyšla druhá série a už se na ni těším. Jinak nic moc, pořád jsem se nepustil do nových sérií Arrow, Flash, Vikings či Gotham. Nedokoukali jsme ani novou řadu American Horror Story.
Pan Vemínko se může pochlubit úplně novou jizvou na palci a dvěma dalšími na levém koleni. Ten člověk mě jednou zabije, já to vím.
A ať to nepřepálím hned na úvod, tady udělám tečku. Někdy zase na přečtenou!