Slavící týden
Tenhle týden je slavící. Minulou sobotu jsme byli slavit maminčiny narozeniny, tu další jdeme na oslavu naší neteřinky. No, neteřinky - ona už to bude brzo velká slečna, ale zatím je to ještě naše holčička. Takže už druhý týden řeším stejný problém - co, proboha, koupit? Pro maminku jsme koupili dárek společně s bráchou. Už dlouho jsem neviděl nikoho tak nešťastného po rozbalení dárku, ale vzhledem k tomu, že se jí dá dovolat a údajně už od ní někdo dostal i SMS, sžila se zřejmě s dotykovým telefonem rychle.
Koupit něco neteři bylo těžší, protože švagrová vydala jednoznačný pokyn "žádnou knihu, žádnou hru", což jsou moje nejobvyklejší volby. Takže je jasné, že došlo k přesunu do sféry "holčičích" dárků, kde jsem úplně marný. Takže výběr provádí manželka a já jsem jenom trpěný doprovod. Jak to dopadlo, napíšu někdy příště, ať nic předem neprozradím.
V úterý jsem zvedal ruce nad hlavu, že mám doktory za sebou, jenže to bylo zase předčasné. Za čtrnáct dní jdu ještě na plombu a navíc moje praktická lékař usoudila, že jsem vskutku sladký mládenec, takže očekává, že přijdu v únoru odevzdat krev, aby se zjistilo, kolik teda mám cukru v krvi. Ohodnotila mne jediným pohledem a se slovy "já tyhle testy nenechávám ráda dělat brzy po Vánocích" mi dala únorový termín.
Pan Vemínko byl tento týden celkem hodný, nějaké ty kávy rozlité po stole se nepočítají. Jedinou větší parádu předvedl v úterý. Na úterní ráno si ponechal poslední pastilku Coldrex proti kašli, aby v klidu a bez obtěžování spolucestujících docestoval do práce. Před odchodem z bytu ji slavnostně vybalil a vložil do úst, aby již o patro níž v záchvatu kašle opustila jeho ústa a roztříštila se o schody.
Pokud rádi čtete o seriálech, přidal jsem vám další kousek. Gotham bez Batmana? Ano, i to je možné.