Otužování těla i ducha

Už jsem tu trochu zmínil, že se s námi rozloučil "kotel". Je to karma. Tedy ne osud, ale průtokový plynový ohřívač. Podle dokumentů, které jsem vyhrabal ve změti papírů od bývalého majitele bytu, je instalován devět let (takže nám o jeho stáří řekl údaj lišící se jenom asi o tři roky) a zřejmě není úplně vyhovující pro naše nároky. Nejspíš ale moc nestál. Sehnat pro tuhle značku servisního technika byl docela zážitek, ale ne můj, nebudu vám tedy vypisovat průběh asi patnácti telefonátů, které kvůli němu vedla s různými voto-topo-plynaři moje milá žena.

Ohřívač je vyčištěný a v rámci možností servisovaný, ale jeho dny jsou naplněny a občas zcela náhodně přestává fungovat. Ranní vstávání je tedy plné nejistoty - čeká mě otužování studenou sprchou nebo vlídné pohlazení teplou vodou? Někdy příští či přespříští týden už budeme mít ohřívač nový, ale zatím si užívám otužovací loterii.

V souboji s naší kočkou aktuálně stojí na jedné straně pevné odhodlání mě i mojí ženy ubránit ratanový papasan se světlým polštářem, na straně druhé lhostejný přístup k pravidlům a zákazům naší malé šelmičky. Necháváme ji doma velké pole působnosti, ze kterého vyjímáme v podstatě pouze sedm míst - škvíru za ledničkou, šatní skříně, kuchyňskou linku, jídelní stůl, konferenční stolek, bonsaj v ložnici a právě papasan. Za ledničku se jí většinou stejně nechce, šatní skříně udržujeme zavřené, na linku nevyskočí (zatím), na jídelním stole není pro ni většinou nic zajímavého, u konferenčního stolku radši ignorujeme zřejmé stopy porušování zákazu, do ložnice k bonsaji ji nepouštíme, pokud tam sami nejsme. Zbývá tedy boj o papasan. Důsledně ji z něj vyháníme a naše Daiquiri se do něj důsledně vrací - zcela zřejmě ale pouze v době, kdy ji vidíme a ona může dát ostentativně najevo, kam máme s pravidly jít a co tam s nimi máme dělat. I když věřím ve vítězství našeho pevného ducha, pro jistotu se ptám - nevíte někdo, kde sehnat tmavý polštář na papasan?