No stress!
Pomalu se vracím do normálu všedních dní a chystám se vám popsat, kde jsem byl, co jsem tam dělal a jak to bylo úžasné.
Protože nám na letní dovolené tak úplně nevyšlo počasí a protože letos manželka slavila opět své 23. narozeniny, tentokrát kulaté, rozhodli jsme si dopřát zimní dovolenou. Nejsem právě milovník zimních sportů, pokud tedy mezi ně nepočítáte klouzání po ledě po požití pár punčů, takže jsme hledali místo, kde bude teplo, nebude to moc daleko, nebude to moc drahé a nebude to Egypt. Řeknu vám, že takových lokalit není zrovna tucet. Volba nakonec padla na Kapverdské ostrovy. Můžu vám už teď prozradit, že to byla volba dobrá.
Na Kapverdy se aktuálně dostanete s jedinou českou cestovkou, pokud vám to nevyhovujete, budete muset hledat u německých cestovek. My jsme byli s nabídkou spokojení, počkali jsme si u vybraného hotelu na last minute cenu a mohli jsme vyrazit. Příště tedy budu mít ještě pevnější nervy a počkám do posledního týdne před plánovaným odletem, cena klesla ještě o další dva tisíce.
Letový řád nám neudělal moc radosti - s ohledem na délku cesty a také na pravidla na cílovém letišti (přistávat je možné jen do šesti do večera) letadlo odlétalo z Prahy v sedm ráno, to znamenalo odbavení v pět a tedy noc na letišti. Jenže já mám noc na letišti moc rád, takže mi těch necelých šest hodin rychle uběhlo. K odbavení jsme dorazili mezi prvními, doporučuji si na letišti zapnout informování o letu SMS zprávami, číslo přepážky k odbavení pak máte s velkým předstihem před zveřejněním na informačních cedulích v hale. Protože nejsem žádný nováček, prošel jsem si i prohlídkou a pak si koupil v automatu vodu. Méně zkušení do sebe lili na ex půllitrovky vody za éčko nebo vztekle odhazovali poloplné lahve. To je tak, když dvoumetrové cedule, ze kterých pochopí i šimpanz, co může pronést kontrolou a co ne, považuje někdo za pouze doporučující.
Let nad Evropou, kolem Maroka a Kanárů byl pohodový, Travel Service mě překvapil slušným cateringem a po šesti a půl hodinách jsme se blížili k ostrovu Boa Vista, našemu cíli. A objevila se první komplikace. "Nad ostrovem Boa Vista je snížená viditelnost, klesá až na hodnotu dva a půl metru, což je hraniční hodnota pro přistání, budeme chvíli kroužit nad ostrovem, zkusíme jednou nebo dvakrát naletnout na přistání," oznámil nám suše kapitán. Doletěli jsme nad Boa Vistu a protože pod námi byl jen chuchvalec mlhy, prachu a vidět v něm nebylo nic, kapitán nekroužil, nezkoušel a rovnou zamířil na sousední Sal. K radosti větší části cestujících, protože ti mířili právě tam a odpadla jim nucená padesátiminutová zastávka na Boa Vistě. Za dvacet minut jsme byli v cíli a letadlo se vyprázdnilo. My, co jsme mířili na Boa Vistu, jsme nafasovali cedulky "Transit" a odebrali se do haly čekat. Dali jsme si nějaké občerstverní, trochu se protáhli, znervózněli Čechy, kteří se vraceli po dovolené domů a museli spolu s námi čekat na lepší počasí, abychom se po dvou hodinách dostali konečně od letadla. Posádka se vyměnila a pilot byl drsňák: " Letíme na Boa Vista, kde vystoupí cestující letící na dovolenou a nastoupí cestující do Prahy. A taky tam nabereme palivo." Za deset minut pilot ukázal, že není drsňák jen slovy. Nad Boa Vistou poslal letadlo nekopromisně dolů, podíval jsem se, jaké to je, když máte za okénkem kopce nad úrovní letové hladiny a pilot razantní obrátkou poslal letadlo na letiště a hned napoprvé přistál. Nutno říct, že poměrně hladce a bez zbytečného poskakování a drncání. A že si ten potlesk opravdu zasloužil, se potvrdilo druhý den - žádné jiné letadlo totiž ten den na Boa Vistě přistát nedokázalo.
Vystáli jsme si frontu na vízum (na místě vás vyjde na polovinu co s cestovkou), vyzvedli jsme si kufry a zamířili za delegátkou. Letiště na Boa Vistě je malinké, takže tohle všechno nám zabralo asi sto kroků, včetně návštěvy toalety. Delegátka nám předala pár dokumentů a termín informační schůzky na hotelu, taková ta klasika. Venku před letištěm čekal stařičký mikrobus s vozíkem s drátěnou klecí (na zavazadla) a za čtvrt hodiny už jsme od recepce rozkvetlou zahradou dorazili na pokoj a hlavně k vytoužené sprše.
Zbytek příště, nejspíš i s obrázky.