No stress II
Vánoce máme z krku, pomalu se nadechujeme před Silvestrem a Nový rok a nový rok jsou za dveřmi. A já se můžu ještě jednou vrátit obsáhleji ve vzpomínkách na začátek prosince a napsat vám, jaké to je mít v prosinci 29 stupňů ve stínu a spát se zapnutou klimatizací.
Jak jsme na Boa Vistu doletěli, jsem psal minule, jaké to tam bylo, napíšu dnes. Z letiště to na hotel bylo kousek, na recepci jsme vyfasovali připravenou velkou obálku, recepční nás přivítali a dali nám pár základních pokynů. Odtlumočili jsme je i jazykově nevybavenému páru z Chebu, ale nebylo ta zase tak moc potřeba - v obálce mimo klíčů od pokoje a karet na ručníky k bazénu/na pláž byly i kompletní pokyny v češtině, včetně mapky označující cestu k apartmánu. Tu jsme ostatně hned potřebovali, protože jsme se dál nezdržovali, jen jsme nalepili na kufry číslo pokoje a vyrazili jsme. Kufry dorazili jen chvíli po nás, usměvavý chlapík napřáhl ruku pro bakšiš jen opravdu decentně a jako by ani nedoufal, takže dvoueurovka ho příjemně překvapila.
Hotel Iberostar Club je na útesu nad krásnou dlouhou pláží a celý areál připomíná rozkvetlou zahradu - palmy, rododendrony, ibišky a další zeleň s květy, na jedné straně výhled na moře, na druhé na kopce v pozadí se sopkou, ti uprostřed hledí aspoň do palem a kvetoucích keřů. My měli apartmán skoro na konci areálu s výhledem na kopce a sopku a hlavně dál od míst, kde do noci jede hudba. Poprvé jsme na apartmán zamířili podle doporučené mapky, které kopírovala hlavní "ulici" hotelu složeného z dvoupatrových domků. Potom jsme už chodili zkratkou, která nás na recepci dostala asi za minutu nebo dvě.
Popisovat všechno vybavení hotelu nemá cenu, vypíchnu jen to, co jsem si nejvíc užil. Samoobslužný bar u bazénu znamenal, že jsem se neměl před kým cítit provinile, když jsem tam někdy hned po deváté šupnul dvě malá piva. Lednice u plážového baru zase nabízela stálý přísun vychlazené vody a sendvičů, abych náhodou mezi jídly nehladověl. I když to tak třeba nebylo v hotelu úplně všude, jídelna plně odpovídala pěti hvězdám a každý den jsem ochutnal něco úžasného. K tomu navíc saláty a čerstvá zelenina či ovoce, paráda. Párkrát jsem zhřešil zákuskem nebo výbornou zmrzlinou. A večerní "koktejlování", to bylo něco - od mojita po margaritu, vše tip-top.
Jak jsem už zmínil, pod hotelem leží dlouhatánská pláž. Moře bylo teplé, sice po celou dobu visela červená vlajka, ale na blbnutí v obřích vlnách to bylo akorát. Prošli jsme se po pláži na obě strany od hotelu, odhaduji to tak na nejmíň šest kilometrů, na kterých jsou jen dva hotely, čili v podstatě liduprázdno. Prý jsou v místních vodách žraloci, říkala nám průvodkyně a my se na ni shovívavě usmívali, to nám říkali snad všude. Tak tady nekecají, bych rád podotkl. Během procházky po pláži jsme narazili na anglického turistu/rybáře, který jeden menší kousek vytáhl. Měl tak půl metru a byl to nejspíš mladý žralok vouskatý, který je fakt hodně nebezpečný, tedy aspoň pokud jste langusta nebo malá chobotnička.
Protože si rád zaplavu a v moři to nešlo, udělali jsme dobře, že jsme zvolili hotel s velkým bazénem. Každý den jsem si dal pár bázenů jako výplň mezi přecpáváním se ledovou tříští s jahodovou či citrónovou příchutí a povalováním se na sluníčku s čtečkou (návrat ke starším dílům Pratchettovi Zeměplochy, stihl jsem dvě a půl knihy). A když už nás to nebavilo, vyrazili jsme na výlet.
Za třicet éček nás posadili na korbu toyoty a vyvezli nás nejprve do vesničky Povoação Velha, ať vidíme, jak žije kapverdský venkov. Náměstí okupovali převážně senegalští nadháněči do obchůdků se suvenýry. Hodně oprsklí mladíci (Háj, ajem Dejvid! Vér ár jů from? Wajf ór gérlfrend? VIZIT MÁJ ŠÓP!!!) se vás snaží vmanévrovat do obchodu a potom blokují dveře než si koupíte něco úžasného z jejich made-in-China produktů. Poučeni průvodkyní a vycvičení sicilskými plážemi jsme ataky zvládli (univerzální odpověď "mejbí lejtr"), mrkli jsme, jak místní hospodyně nosí nákup na hlavě a navštívili jsme mateřskou školku. Přispěli jsme dětem na obědy (měsíční rozpočet na obědy celé MŠ je dvacet euro), okoukli vánoční výzdobu na oknech (Santa Claus a zasněžené stromečky, velmi původní a originální) a vyrazili jsme směrem na prý nejkrásnější pláž Afriky.
O rudém prachu, nejkrásnější pláži, jeskyních, dunách, létajícím klobouku a přilepené lahvi zase příště...