Léto, ahoj!
Stěžovali jste si na vedra? Tak teď to máte. Už třetí den je venku skoropodzim a díky tomu se zcela změnil můj přístup k pracovním dnům. Až do tohoto týdne platilo, že se mi v tom vedru nechce sedět v práci, od pondělí se mi pro změnu v tom hnusu nechce vstávat do práce. Jenže se na tento týden sešla u nás na oddělení spousta věcí, které se prostě musí udělat, takže aspoň den dovolené není kam vmáčknout.
Dva dny jsem tvořil rozsáhlou statistiku, skládal z deseti reportů jeden přehledný výstup, šmudlal kontingenční tabulky, počítal průměry a mediány, sčítal, odečítal, mazal a obnovoval. A hlavně jsem hledal souvislosti, protože některé výsledky nedávaly smysl, tedy aspoň než jsem tomu všemu vnutil nějaký systém porovnatelných veličin. Dnes jsem to dokončil - to se pan Tabulka zase jednou vyřádil a nakonec se poplácal po ramenou. Snad to k něčemu bude.
Zmámen čísly trávím večery naprosto neproduktivním způsobem, který mi ale krásně čistí hlavu - čtu si druhou Vondruškovu knížku o husitství a vedle mě se na gauči rozvaluje kočka, která se střídavě touží mazlit a střídavě mi prokousnout palec. Takže ji vždycky asi tak pět minut škrábu na bříšku a pak jí čtvrt minuty nadávám, že ten palec potřebuji na obracení stránek. Po hodince jsme oba odpočatí a připravení se navečeřet. Včera jsem byl už tak zblbnutý, že jsem na svůj talíř vyklopil půl kočičí kapsičky a když jsem vzal do ruky její misku, došlo mi, že si asi žitný chleba nedá.
Tím, že skončilo vedro, má kočka přes den více chuti divočit. Jejího plyšového žraloka nacházím po příchodu domů na různých místech, její myška s rolničkou je momentálně dokonce nezvěstná. Asi ji najdu o víkendu při úklidu někde pod ledničkou, počítám. A jak je kočka vyblbnutá přes den, večer se jí chce brzo spát. Celý den je sama doma, takže večer touží po společnosti. Dokonce mě v pondělí donutila svým kočičím vybrekáváním jít si v devět lehnout. Vyskočila si pak do postele ke mně, blaženě se rozvalila a přitulila a opakovaně se pokoušela vypnout mi tablet, na kterém běžel film. Připadalo mi, že je mi znovu osm, matinka mě pošle spát a pak chodí kontrolovat, jestli si pod peřinou s baterkou nečtu.