Kdo neskáče...
Pokud jste nezaznamenali, že v Praze a Ostravě začalo koncem minulého týdne Mistrovství světa v hokeji, nejspíš jste lesní poustevník žijící osaměle ve své lesní chýši v šumavských hvozdech a je tedy velmi nepravděpodobné, že čtete tyto řádky. Reklama na hokej útočí prakticky ze všech koutů a pokud jste náhodou nefanda sportu a hokeje obzvlášť, čekají vás ještě perné dva týdny.
Musím tu veřejně přiznat, že jsem se dobrovolně podíval na dva úvodní zápasy českého nároďáku a že mě to dokonce občas i bavilo. Ale včera už musel jít hokej stranou, zápas ČR-Kanada se prostě nemůže měřit s utkáním Arsenalu na hřišti Hullu. A tak zatímco české hokejky podlehly kanadskému výběru, já si užíval přenos pohodového zápasu na hřišti Tygrů. Hull držel krok jen půlhodinku a aspoň trochu jsme odčinili domácí remízu výhrou 3:1. Chelsea si na podzim vytvořila náskok, který už nikdo dohnat nemohl a sezónu už pár zápasů dohrávají s prstem v nose, takže v anglické Premier League se hraje jen o druhé místo. A k tomu druhému místu má momentálně nejblíž právě Arsenal. Ještě čtyři zápasy v lize a jeden v poháru a už zase nebudu muset přemýšlet, jestli můžu o víkendu někam jít nebo budu pracně hledat stream.
Chystali jsme se strávit víkend výletem do Kutné Hory, ale počasí stálo za houby, navíc nám zkolaboval kotel na teplou vodu, tak jsme místo návštěvy kostnice v Sedlci řešili návštěvu instalatéra u nás doma. Kotel vypadá krajně nespolehlivě a můžete hádat, do čeho tedy investujeme část peněz odložených na podzimní koupání v moři. Vypadá to spíš na koupání doma ve vaně, ale s novým kotlem.
Ve čtvrtek jsme se v práci loučili se dvěma kolegyněmi, jedna z nich byla z mého prvního "vlastního" týmu. Ani se mi nechce věřit, že je to skoro osm let, co dělám na jednom místě a že jsou tu pořád lidé, se kterými to táhneme od začátku. Tak teď už je nás pamětníků zase o jednu míň, otřeli jsme slzu a hledíme dopředu. Kolik nás tu asi bude za dva roky?