Jsem zpět!
Koukám se, koukám, skoro měsíc jsem nenapsal ani řádku. Mělo to různé vzájemně se proplétající a doplňující příčiny, když to shrnu, prostě jsem nestíhal a díky nástupu podzimu jsem měl náladu, kterou bych s ostatními vlastně ani sdílet nechtěl.
Na ranní mlhy jsem si už zvykl, houštinou pracovních i domácích povinností jsem se prokousal a teď se musím zase znovu dokopat do pravidelného skládání písmenek. Už si k tomu sbírám podněty, tento týden jsem byl třeba v divadle, o víkendu jedu na další edici herní chaty a pomalu začínám shánět vánoční dárky.
Začnu třeba tím divadlem. Manželka koupila lístky na dlouhodobě vyprodané představení Sluha dvou pánů. Tak jednou ročně dává televize záznam z Národního divadle, které tohle představení v hlavní roli s Miroslavem Donutilem hraje už přes patnáct let. Viděl jsem záznam a dokonce si pamatuji, když ho hráli naposledy v Olomouci, že jsme na něm byl. Teda pamatuji - vím, že jsem na něm byl a v paměti mi uvízla scénka s pudinkem, který Truffaldinio pojídal ještě o přestávce a dovolával se v publiku lékaře jen proto, aby mu pak sdělil, že je to moc dobré. Dost mě zaskočilo, když jsem teď zjistil, že tohle představení dávali v Olomouci před 26 lety, to se mi nějak nezdá, už jsem asi teda pamětník. Každopádně ta současná verze s Romanem Venclem se mi líbila velice velmi a pokud seženete lístky, určitě na ni vyrazte.