Jak jsme si hráli
Když jsme se v roce 1996 s Radkem účastnili Mistrovství republiky v Dračím doupěti, tedy české variantě hry na hrdiny inspirované americkými Dungeons & Dragons, asi nás nenapadlo, že na další velkou herní akci se podíváme až za dvacet let. V šestadevadesátém byla většina účastníků ve věku kolem dvacíti, třicátníci byli exoti. A nebudeme si nic nalhávat, většina přítomných byli prostě divní brejlouni, odsouzení k dalším pár letům šikany ze strany spolužáků, kterou jim později z pozice šéfů vrátí.
Kam se komunita kolem deskových her za dvacet let posunula, jsme měli možnost poznat na velké herní akci Želiv 2016. Setkání v Želivi má několikaletou tradici, tohle byla, myslím, už osmá možnost potkat se na dohled Želivského kláštera v penzionu Kocanda. Na akci se sjelo osmdesát lidí z Čech, Moravy, Slovenska i Slezska. K dispozici byly pokoje v penzionu, v přilehlé "Ville" a pár chatek v sousedním areálu. Strava byla zajištěna v penzionu a občerstvení přímo na herním sále. Bydleli jsme v chatce, ta byla útulná, stravu jsme si zaplatili v plné palbě a byli jsme spokojení. A k občerstvení na sále toho musím napsat víc. Pro mě unikátní systém pro takové množství lidí - na stěně arch pro záznam spotřeby a volně dostupný bar. Systém založený na důvěře a hlavně maximálně pohodlný pro všechny zúčastněné.
Oblíbeným nápojem na Kocandě je drink zvaný "Krvavá záda", který jsme kdysi po hospodách také prolévali hrdlem. Nalejete malého panáka vodky a malého panáka griotky, uchopíte do jedné ruky, ideálně mezi palec a ukazováček vodku a mezi ukazováček a prostředníček griotku, a plynulým švihem přesunete obsah skleniček do široce rozevřených úst tak, že griotka stéka do vodky a obojí do vás. Je to spíš rituál než panák, ale tohle popíjení malých kalíšků umí pěkně podrazit nohy, jak si z mládí vzpomínám.
Co se týče účastníků, věkový průměr se posunul spíše ke třicítce, takže ani já, který už na obzoru vidím čtyřicítku, jsem se necítil nijak nepatřičně. Nevím, jak je to na jiných velkých akcích u nás, ale na Kocandě se sjela opravdu parádní parta lidí. Většina účastníků přijela poněkolikáté, jako nováčci jsme se tu ale rozhodně necítili nijak mimo. Hned od prvního večera nás vzali "do hry" a my jsme si mohli vyzkoušet hry, které bychom si asi jinak jen těžko zahráli.
Odjížděli jsme v sobotu po obědě plni dojmů, nejen herních. Díky za tu možnost potkat tolik zajímavých lidi a konečně nemít dojem, že jsme v našem herním šílenstvím sami, ba dokonce zjistit, že možná patříme mezi lehčí případy. Takže za rok zase na Kocandě!