!!!
Pokud jste měli obavy, jak jsem v té Ostravě dopadl, tak už je mít nemusíte, protože jsem dopadl celkem dobře. Colours of Ostrava 2015 jsou minulostí a já vám můžu popsat, jak to letos vypadalo a co všechno jsem tam dělal a zažil. Tedy samozřejmě při zohlednění pravidla číslo 9. Pro jistotu jsem vám to rozdělil do kategorií, ať se vám v tom lépe orientuje.
Nejlepší koncert na hlavní stage
Colours mají dvě hlavní stage, pojmenované, ostatně jako většina dalších pódií, podle sponzorů - Česká spořitelna Stage a Arcelor Mittal Stage. Na těchto dvou pódiích potkáte většinu hlavních hvězd festivalu, i když třeba hodně známí Swans hráli na vedlejším pódiu (Agrofert Fresh Stage). Absolutním tahákem festivalu byla islandská Björk, dvojku jí dělal Mika. Toho jsme vynechali, protože hrál až poslední den před půlnocí a my jsme toužili taky trochu fungovat i po návratu z Ostravy.
Pokud čekáte, že vyberu někoho z těchto dvou, hádáte špatně. Miku jsme neviděl, Björk nejde běžnými měřítky poměřovat, má svoji vlastní kategorii. Její koncert asi hodně lidí zaskočil, soudím tedy podle postupného "odtávání" více než třicetitisícového davu.
Páteční večer měl slušně našlápnuto, hlavně díky Kasabian a velmi osobité St.Vincent, ta dlouho držela první místo mého žebříčku. Nesesadili ji z něj ani v sobotu Augustines, ani nedělní takřka art-rockoví Other Lives. Ani třeba José Gonzales nebo Roni Size a Reprazent na Arcelor Mittal Stage. A dokonce ani kapela, která vypadá jako by ji založila parta účinkujících z pornofilmu - Clean Bandit.
A teď už konečně, kdo to u mě vyhrál - londýnští Rudimental. V sobotu parádně roztančili celou plochu před sebou a odnášejí si u mě pomyslnou zlatou.
Nejlepší koncert na vedlejší stage
Vedlejších pódií je v areálu Dolních Vítkovic nepočítaně. Ani nevím, jestli jsem je navštívil všechny, ale to se nejspíš nedá stihnout, pokud chce člověk stíhat aspoň základní dění na jedné ze dvou hlavních stage. Vybral jsem si pár koncertů, které chci slyšet a ty jsem poctivě navštívil. Z českých třeba Anetu Langerovou, Stromboli, Kill the Dandies nebo Muchu, slovenské Fallgrap, Brazilku žijící v Berlíně Dillon, americké Swans nebo podivnou kombinaci Jamajčanů Sly & Robbie a norského trumpetisty Pettera Molvaera.
Nakonec tu u mě ale vyhrála grupa, na kterou jsem už ve čtvrtek zavítal náhodou na dusnou Drive Stage - CoCo & Butterfields. Zkuste si je najít, ale nevím, jestli nahrávka má sílu jejich živého vystoupení, které ve stanu, kde teplota v deset večer byla pořád třicet stupňů, dokázalo stejně roztančit publikum.
Nejlepší vizuální zážitek
Björk měla k celému koncertu promyšlenou podporu videoprojekce, doplněnou navíc ohňostrojem a barevnými dýmy, Rudimental pracovali s obrazy ze své rodné čtvrti Hackney, Clean Bandit jsou fakt pěkné holky. A celá Dolní oblast Vítkovice se svým industriálním prostředím, v noci navíc efektně nasvíceným barevnými reflektory, zaujme oči. Prezentace vznikajících graffiti nebo fotek z různých charitativních misí v Africe a Asii má taky něco do sebe. Jenže první místo patří někomu jinému. Odnáší si ho blondýnka v bílém tričku bez podprsenky, kterou jsme potkali v neděli večer na cestě k hlavní stage, když se poprvé trochu ochladilo.
Nejlepší jídlo/pití
V celém areálu se točí Radegast, desítka i dvanáctka, doplněné o stany s kofolou. Letos na hodně místech čepovali i cider Kingswood, který se podává na ledu a to byla v rozpáleném areálu opravdu pochoutka. všechno jsem musel ochutnat, včetně Oranžíny v plastu. Dumám, dumám, stejně to u mě vyhrává desítka z tanku.
Stánků s jídlem bylo opět dost, pečlivě jsme vybírali, co ochutnáme, některým jsme se po zkušenostech z let minulých vyhnuli. Tradičně výborné byly pálavské langoše, však se na ně stála čtvrthodinová fronta. Dal jsem si i bramborák, to už tak nějak k festivalu patří. A byl to ten pravý, festivalový, ze kterého vám tuk teče až na lokty. Letos jsme dali šanci také vegetariánské kuchyni, která se nabízí v několika stáncích za tribunou u hlavního pódia. Placky z čehosi mi moc nejely, špagety jsem přes pobízení neochutnal. Ale stejně to nakonec vegetariánská kuchyně vyhrála - stánek s nápisem "Chuťovky od Bobíka" (snad, já si ho ani nevyfotil a paměť, jak víte, mám chatrnou) a jejich "talíř mix" stojí na stupínku nejvyšším. Ať už špenátové lasagne, smetanová zelenina nebo sójový guláš, vše mi chutnalo velice velmi.
A závěrem?
Za rok budou Colours znovu, jenom si o nich nečtěte a jeďte se radši sami podívat. A jestli se vám tam nebude líbit, tak si mě u některého stánku s pivem najděte a já vám koupím jednoho Radka na usmířenou.