A je doslaveno

Slavící týden skončil oslavou největší. Maminka a neteř musí prominout, ale Arsenal neporazí Citizens na jejich hřišti každý týden. Popravdě - ani každý rok. Naposledy na Etihad Stadium bral Arsenal všechny body v říjnu 2010 a to bylo taky naposledy, kdy Citizens doma v lize prohráli o víc jak o branku. Takže se dá snad trochu pochopit, že včera večer v našem domě neznámý výtržník rušil partaje řevem a divokým africkým tancem.

Ačkoliv jsem to odkládal, co to šlo, manželka si stále pamatuje, že jsem ve slabé chvilce přistoupil na její přání mít kočku. Každým dnem se tak blíží okamžik, kdy budeme mít doma vrnícího spolubydlícího a já se už bráním jen na oko. Příští týden prý vyrazí do útulku a já už se začínám těšit na novou zkušenost. Navíc se dá čekat, že bude inspirací pro můj deníček.

Na schránku jsme si pořídli novou jmenovku, hlavně tedy na přání sousedky z přízemí, prý abychom to měli v domě "pěkný". Což v domě obydleném bývalými vojáky znamená "všichni stejné". Odpustil jsem si dotaz, zda by do "pěkné" mohla zahrnout i "nesmrdící cigaretovým kouřem po celém domě" a jmenovku si pořídil. Ta papírová provizorní stejně potřebovala vyměnit, tak co už. Abych si usnadnil práci, nechal jsem si na jmenovku už ve výrobě nalepit oboustranou lepící pásku. Zbytečně - na jmenovce držela perfektně, na schránce vůbec. Strhnul jsem ji, jmenovku očistil a předal ji panu Vemínkovi. Ten ji přilepil vteřinovým lepidlem a hned si u toho zopakoval, že vteřinové lepidlo lepí zejména prsty. Jmenovku každopádně na schránce máme, teď čekám, jestli budu muset vyvěšovat vlaječky z okna na Prvního máje a na Den vítězství. Ať to máme pěkný, že?